Z jenštejnské kroniky: Vznik obce

Území dnešního Jenštejna bylo podle archeologických nálezů osídleno již před 6 tisíci lety. Velice často se archeologové vracejí do polabské nížiny od pravěku bohaté na lesy, úrodnou půdu, ale hlavně na vodu.

Akde je voda, tam je život. Na začátku 2. tisíciletí začalo roztroušené osídlení dostávat určitý ráz zakládáním panských tvrzí. Kolem těchto tvrzí začaly vznikat osady. V původní podobě se nedochovala žádná z těchto tvrzí. Mnohde jsou to pouze místa, kde pravděpodobně stály a stále se zde říká „ve tvrzi“. Ale doložit to ve většině případů nelze. Vznik takovýchto osad, později vesnic nebo měst se většinou označuje datem, kdy byl nalezen první písemný záznam. Jenom pro zajímavost uvedu letopočty vzniku některých sousedních obcí. Nejstarší je Stará Boleslav uváděná letopočtem 929, následují Dřevčice 1052, Vinoř 1088. Podolanka vznikla spojením 3 vesnic, Cvrčovic, Kostomlátek a Podolanky. Cvrčovice a Kostomlátky nesou datum založení 1187. Podolankou byl nazýván v 16. století pouze mlýn. Teprve v roce 1848 měla 6 domů včetně zájezdního hostince. Po 2. světové válce se tyto 3 obce spojily pod společný název Podolanka. Nejstarší zmínka o Jenštejně pochází z roku 1330, o Přezleticích z roku 1352, o Dehtárech je až z roku 1603.

Krajina, kde leží v současné době i Nový Jenštejn, byla vždy bohatá na vodu. Svažující se terén sváděl tuto vodu do začínajícího údolí. Prameny z této oblasti se spojovaly v místech, kde je dnes Hoření rybník, v té době jediný v celém okolí. Nejsilnější pramen vyvěral v místech, kde se říkalo Loučka. Byla to nevelká prohlubeň uprostřed polí těsně nad posledními domy dnešního Nového Jenštejna na pravé straně. Kotlina měla průměr asi 80 metrů a byla několik metrů hluboká. Po celá tisíciletí ji hloubil silný pramen vody, který otevřenou strouhou stékal do Hořeního rybníka. Traduje se, že část pruského vojska stahujícího se k Hradci Králové, kde došlo 3. července 1866 ke střetu vojsk Pruska a Rakouska, tábořilo nějakou dobu právě u tohoto pramene v Loučkách. Bylo zde dost vody i pro jejich koně. Druhý příklad o mohutnosti pramene je z 50. let 20. století, kdy MNV Jenštejn uvažoval o zřízení vodovodu pro celou obec právě z tohoto pramene. Pramen však čekal krutý osud. V 70. letech se podařil místnímu JZD husarský kousek. Pro zcelování polí nechalo toto údolíčko i s pramenem zavést různým odpadem a pramen zcela zanikl. Další pramen stékal od Bílého křížku uměle vytvořeným úvozem rovněž do Hořeního rybníka. Úvoz byl rovněž zavezen a voda zmizela.

Z Hořeního rybníka vedla původně otevřená strouha do údolí pod budoucí tvrzí. Protékalo jí velké množství vody a teprve po letech byla svedena do kamenné kanalizace. Voda tekla dále středem údolí, kde se často rozlévala. Na konci údolí se vlévala do velkého potoka přitékajícího od Vinoře. Tento potok po celá staletí nesl a stále nese jméno Chobot. V Brandýse n. L. se vlévá do Labe. Pravá strana údolí byla velice skalnatá. Vzniklo zde i několik lomů na těžbu kamene i písku. Údolím nevedla žádná cesta. V místech, kde dnes stojí zřícenina hradu, tato skála vyčnívala nad údolí potoka a její ostrá stěna tvořila přírodní ochranu pro stavbu budoucí tvrze.

Přibližně takovou scénu nalezl dvorní sudí Jenec z Janovic, když doputoval v roce 1330 do tohoto kraje. Rozhodl se právě na tomto vyčnívajícím ostrohu tvrz vybudovat. Vedla ho k tomu jen jediná myšlenka. Získat velké množství úrodné půdy.

Václav Kovanda