-
Nejslavnější období hradu spojované s Janem z Jenštejna trvalo méně než 30 let
Na začátku našeho vyprávění je úrodná a bohatá Polabská nížina zvaná „zlatý pruh země české“. Všichni historikové, kteří tento kraj navštívili, začínají svá vyprávění přibližně stejně: „Na severovýchod od Prahy, při královské silnici na Brandýs, spatříte vysokou štíhlou věž zříceniny hradu Jenštejna …“. V době vzniku hradu však žádná královská silnice nebyla a vlastně vůbec žádná silnice. Od vsi ke vsi se putovalo po prašných cestách. A přesně jedna taková cesta kopírovala mělké údolí poměrně vodnatého potoka. Údolí bylo osídlené už od mladší doby kamenné, ale až kolem roku 1330 tudy putoval od Prahy bohatý dvorní sudí na dvoře Jana Lucemburského Jenec z rodu Janoviců (z Vrchotových Janovic na Sedlčansku). Zaujala ho rovinatá krajina, která už v té době nebyla tak zalesněná jako na pravém břehu Labe. Úrodná půda byla rozhodující pro výstavbu nevelké, ale pevné tvrze na nevysokém skalnatém ostrohu. Na severní a východní straně byla stavba chráněna uměle vyhloubeným vodním příkopem napouštěným z rybníka vzniklého přehrazením potoka. Ochranné hradby byly na jižní straně přimknuté k okrouhlé obranné věži a na západní straně k původně jednopatrovému paláci. Z východní strany byla mohutná brána a padací most.
Celý článek naleznete zde.