Povídání o tvrzích II.

V minulém čísle začalo vyprávění kronikáře Václava Kovandy o tvrzích v Jenštejně a okolí. Dříve bývala tvrz skoro v každé vesnici.

Než se náš zájem soustředí na přestavbu jenštejnské tvrze na hrad, je nutné se zmínit o jedné, na svou dobu velké, zástavbě patřící k Jenštejnu. Byl to svobodný dvůr Vřesek. Nebyl tvrzí, ani poplužním dvorem patřící vrchnosti. Vznikl ve stejnou dobu jako jenštejnská tvrz v polovině 14. století. Svobodný dvůr to byl proto, že po většinu času trvání, který mu byl vyměřen, patřil pražským klášterům.

Řízený byl tak zvaným hamfestem, to znamená privilegia či práva v listině potvrzená smlouvou. Na mapě z roku 1547 je zaznamenaná i poloha tohoto dvora. Je to oválná asi 13 až 15 metrů vysoká skála, přibližně 80 x 150 metrů veliká. Najdeme ji asi 600 metrů jihozápadně od Jenštejna v širokém údolí poblíž obce Radonice.

Údolí Vřesek vždy patřilo a stále patří do katastru obce Jenštejna. Jenom jméno se částečně s dobou měnilo. Se zánikem dvora v 17. století zmizel i jeho název Vřesek. Na dlouhou dobu se v literatuře vyskytuje název Vřísek. V 19. století však zdomácněl jeho současný název Břízek.

Po samotném dvoru nezůstala ani stopa. Vlastně se na něj úplně zapomnělo. Celá skála je v současné době porostlá mohutným borovicovým lesem. Možná už od 19. století se této skále říká Amerika. Kde a kdy tento pomístný název vznikl, se již nikdy nedozvíme. Platí však dodnes.

O dvoře Vřesek a jeho dávné minulosti se zmiňovalo nezávisle na sobě několik historiků. To mě přivedlo na myšlenku využít v roce 2000 badatelský tým pracující pro televizi Prima, která pod názvem „Záhady a mysteria“ nechala prozkoumat detekčním přístrojem podzemní chodby od Proseka až do Brandýsa a Staré Boleslavi, včetně jenštejnského podhradí. Požádal jsem je o prozkoumání možných pozůstatků dvora Vřesek.

Překvapení bylo veliké a nadšení ještě větší. Výzkum prokázal pod vrstvou hlíny a pod kořeny stromů základy pěti větších obdélníkových staveb, včetně kruhové základny obranné věže. Na straně východní, kde byla skála nejpřístupnější, byly objeveny dnes již velice pozměněné zbytky umělého příkopu, přes který pravděpodobně vedl padací most. Těsně vedle byly objeveny zbytky základů strážního domku. Dvůr neměl žádné hradby. Byl chráněn uměle vytvořeným velkým rybníkem, který obepínal celou skálu se dvorem a zasahoval jedním svým ramenem do údolí vedoucího k severu. Dnes bychom řekli k vesnici Podolánce. Uprostřed tohoto bočního ramene byla vytvořená napříč umělá hráz, která zadržovala vodu celého rybníka. Hráz byla v dobrém stavu znatelná ještě v roce 1979, část zděného stavidla ještě na začátku 20. století. Široké údolí s mírně se svažujícím terénem, díky několika silným pramenům vody, bylo od prvopočátku předurčené k pěstování zeleniny ve velkém. Kromě těchto pramenů protékal údolím v té době velice vodnatý potok, který plnil velký rybník vodou.

Majetkem tohoto dvora nebyly jenom velké pozemky kolem, ale i 14 kop polí na východ od Jenštejna za Bílým křížkem. (1 kopa = 2, 31 ha). Pěstovalo se zde hlavně obilí a olejniny. Tomuto místu se stále říká „Na Čtrnácti“. Od roku 1402 až do začátku 17. století máme ve staré kronice zapsaná všechna jména majitelů tohoto dvora, kteří byli povinni dodávat veškeré výpěstky pražským klášterům. Každoročně to bylo veliké množství obilí a olejnin, hlavním sortimentem byla zelenina. Nikde jsem však nenašel ani poznámku o tom, jaké druhy zeleniny se zde pěstovaly nejvíce. Dvůr Vřesek pravděpodobně zanikl v roce 1639, kdy švédská vojska generála Bannera ve třicetileté válce pobořila jenštejnský hrad i všechny grunty ve vsi. Po této válce není o dvoru Vřesek nikde již žádná zmínka. Spolu se dvorem zanikl i velký rybník.

O existenci dvora Vřesek svědčí malá příhoda z roku 1949. Na lesem porostlou skálu Amerika si často chodily hrát děti z Radonic. Lezly po skalách a hloubily si pod nimi různé díry na schovávání. Při jednom takovém hloubení pod skálou nalezly džbánek se stříbrnými mincemi. Poklad pocházel z doby před třicetiletou válkou. To znamená těsně před zánikem dvora. V blízkosti skály měl chatu zahradník Hataš, který zde pěstoval zeleninu. Děti se s pokladem svěřily paní Hatašové a ta si údajně část pokladu nechala. A to neměla dělat. Při vyšetřování byla krádež zjištěná a paní z toho měla nepříjemnosti. Celý tento příběh se mezi lidmi tradoval v různých verzích. O hodnotě tohoto pokladu se určitou dobu mluvilo a časem vše utichlo. Politická situace kolem roku 1950 nedovolovala žádnou publikaci.

Ve vyprávění o dvoru Vřesek bych chtěl použít závěr průzkumu badatelů, kteří při hledání podzemních chodeb pod hradem Jenštejn přišli v roce 2000 s domněnkou, že jedna z chodeb vedla právě do dvora Vřesek a dále do tvrze ve Vinoři, která stávala v místech nynějšího zámku. Dále měla pokračovat až do labyrintu chodeb pod Prosekem. Žádná chodba nebyla skutečně potvrzená, a tak zůstane pouze při té domněnce.