Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Přístavba MŠ

Statistika radarů

Rozklikávací rozpočet

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 1

Stredni polabi

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Stránka

Kde je voda, tam je život


Historie jenštejnských rybníků

Polabská nížina je od pravěku nejúrodnější oblastí české kotliny díky velkému množství vody. Název Zlatý pruh země české to nejlépe vystihuje. Krajinu protíná od východu na západ naše největší řeka Labe. Od severu přibírá Jizeru a od jihu Vltavu spolu s velkým počtem potoků.

Celá tato oblast leží na rozsáhlém vápencovém podloží, které se z obou stran mírně svažuje k Labi. Toto podloží neumožňuje vsakování vody do velké hloubky, ale voda po něm klouže a vyvěrá na povrch velkými prameny vynikající pitné vody. Na mnoha místech i jako voda léčivá neboť obsahuje různé pro člověka prospěšné minerály. Velké množství této vody dalo podnět k vybudování vodárny v Káraném v 19. století. Vodárna je stále v provozu a dodává pitnou vodu nejen pro Prahu.

Jenštejn 1965 (archiv V. Kovandy)

Jenštejn 1965 (archiv V. Kovandy)

Stejné podloží je i pod celou oblastí Jenštejna a okolí. Od pradávna zde voda vytvářela hluboká údolí, kterými volně a bez užitku protékala do Labe. Největší potok pramenící ve Kbelích a protékající oborou ve Vinoři dále Vinoří, Podolankou, Popovicemi směrem do Labe nesl od nepaměti jméno Chobot. Cestou přibírá potoky od Satalic, Přezletic, Radonic, Jenštejna, Dřevčic a Vrábí.

Ve 14. století, kdy se začaly v této krajině stavět ve velkém tvrze a kolem nich vesnice, vznikla i velká potřeba vody pro veškerý život. Na všech potocích se začaly stavět napříč údolím umělé hráze a nad nimi rybníky. V minulosti bylo v tomto kraji 24 rybníků a 9 vesele klapajících vodních mlýnů. Že v této krajině ještě před příchodem Slovanů v 5. a 6. století byly hluboké močálovité pralesy plné pramenů, je pro nás již málo představitelné. Na naší levé straně Labe byly lesy ve 14. století většinou vypálené nebo vykácené a vznikala zde úrodná černá zem. Silné prameny jako pozůstatek po velkém zalesnění zde zůstaly velice dlouho. Málem až do současnosti. Nikdo nedokáže ničit přírodu víc než člověk.

Na území Jenštejna byly ve 14. století dvě tvrze Jenštejn a Vřesek. Tvrz Vřesek stávala na oválné skále poblíž Radonic. Ve třicetileté válce zanikla. V současné době má celé údolí jméno Břízek. Vřesek možná nebyla ani tvrz, ale svobodný dvůr patřící pražským klášterům. Řízený byl tak zvaným hamfestem – to znamená privilegia či práva v listině potvrzená smlouvou. Tvrz neměla ani obranné hradby. K obraně sloužil velký rybník kolem celé skály napájený z velmi vodnatých pramenů a z potoka tekoucího od Radonic.

Prameny zásobovaly i velké plochy polností v okolí, kde se pěstovala hlavně zelenina pro pražské kláštery. Po zániku tvrze se zde zelenina pěstovala ve velkém až do roku 1950. Hráz velkého rybníka i s částí stavidla byla patrná ještě v roce 1970, kdy se JZD Jenštejn povedlo úžasné dílo. Nechalo údolí zavézt více než tisícem vlaků odpadu všeho druhu v rámci zcelování pozemků. Zmizely prameny. Zmizelo údolí plné přírody s motýly a ptactvem. Zmizel potok se žábami a užovkami. Zbylo údolí močálovité a zarostlé rákosem nevhodné pro procházky. OÚ Radonice se nyní snaží část údolí zachránit vybudováním parku s hřištěm a jezírkem napájeným z obnovených pramenů.

Druhý potok protékající samotným Jenštejnem pramenil v místech, kde se od nepaměti říkalo V Loučkách. Byla to prohlubeň asi 80 metrů v průměru a několik metrů hluboká vytvořená silným pramenem, který zde vyvěral. Dnes bychom jej hledali nad Novým Jenštejnem na pravé straně při silnici do Dehtár. Množství velmi dobré pitné vody připomínají v naší historii dvě události. Ta první spadá do roku 1866. Několik dní zde tábořila část pruského vojska před bojem ve válce Pruska a Rakouska u Hradce Králové. Bylo zde dost vody pro vojsko i jejich koně. Druhá událost je už novodobá. V roce 1950 vznikl při příležitosti plánování přestavby Jenštejna nápad rozvést vodu z tohoto pramene vodovodem do celé obce. Voda z pramene stékala otevřenou strouhou do Hořeního rybníka, který byl původně mnohem větší, než je dnes. Zabíral i současnou silnici do Radonic. Ta vznikla na pozdější navážce.

Další velký pramen vyvěral na povrch v malém rybníčku, dnes již zavezeném, při cestě k Bílému křížku. Dnes zde stojí již dva nové domy. Rovněž odtud tekla voda otevřenou strouhou do Hořeního rybníka. Obě prolákliny i prameny zavezlo JZD v roce 1970 z důvodu velkoplošného hospodaření. Hoření rybník ztratil veškeré přítoky a je tak odkázán pouze na vodu dešťovou a vodu z tajícího sněhu. Voda z tohoto rybníka tekla původně také otevřenou strouhou přes obec do podhradí. V roce 1898 byla strouha svedena do první kanalizace tvořené z pískovcových kamenů. Kanalizace měla malý čtvercový průtok a často se zanášela. Ve třicátých letech 20.století ji nahradila kanalizace z betonových rour, ale opět o malém průtoku. Teprve v roce 1989 byla vybudovaná již třetí kanalizace s dostatečným průtokem.

V celém údolí pod hradem žádný rybník původně nebyl. Voda z Hořeního rybníka a z četných pramenů vytvářela v plné šířce rozbahněné a močálovité údolí. Tekla bez zábran do velkého potoka mířícího od Vinoře do Labe u Brandýsa n. L. Původní příkop kolem jenštejnské tvrze byl mělký. Teprve při přestavbě tvrze na hrad byl příkop prohlouben a zároveň byla vybudovaná hráz napříč údolím v místech, kde je dnes hráz rybníka pod Katovicemi. Současné dětské hřiště vzniklo až v roce 1970 navezením materiálu ve vrstvě 2,5 až 4 metry vysoké. Původní hřiště bylo dnem zaniklého rybníka. Současná hráz oddělující nynější Dolení rybník pod hradem neexistovala.

Vznikl tak veliký rybník, o kterém se zmiňují historikové. Byl přibližně 700 metrů dlouhý a jeho voda zaplavila i příkop pod hradem. Hrad se stal vodním, přístupným pouze po padacím mostu přes tento příkop. Teprve na začátku 17. století, kdy byl hrad již zříceninou, byl zrušen i tento velký rybník. A tak zmizela voda pod hradem. Příkop začali lidé rozšiřovat odkopávání stěn, dno zvyšovali navážkou a začali stavět chudinské domky – podhradí. Hrad ztratil posledního majitele v roce 1584 a jako velice zpustlý a neobyvatelný připadl královskému panství v Brandýse n. L. Správce panství hrabě Cingulín v této době vlastnil v Jenštejně 2 statky a zároveň vybudoval 2 mlýny, které dlouhou dobu nesly jeho jméno, říkalo se jim Cingulínovské.

Jeden mlýn byl zbudován na nově vzniklé hrázi pod hradem, za kterou vznikl malý rybník existující až do dneška – Dolení rybník. Zde stával olejný mlýn s jedním kolem vstupním a jedním kolem mlecím. Zpracovával lisováním olejniny, kterých se v té době pěstovalo velké množství. Druhý mlýn moučný vznikl o několik set metrů níže na velké strouze. Měl jedno kolo vstupní a 3 kola mlecí. Byl k němu vybudován umělý náhon znatelný do dnes. I mlýn stojí, ale v jiné podobě a dávno již nemele. Velký rybník na kraji Podolanky byl zbudován mnohem později jako výzkumný pro zachycování vody z cukrovaru ve Vinoři. Nikdy nebyl vhodný ke koupání.

Louce, která vznikla ze dna velkého rybníka pod olejným mlýnem, se říkalo louka pod olejnou. Vše se změnilo až ve 20. století. Velkostatkář Čermák z Podolanky, který byl vlastníkem rozlehlých pozemků, lomu a velkého mlýna, obnovil původní hráz velkého rybníka, vybudoval nové stavidlo, které nese letopočet 1941. Vznikl tak nový mnohem menší rybník, který existuje do dnes. Rybník napájený z velkých pramenů byl tak čistý, že v něm pan Čermák pěstoval kromě kaprů i pstruhy. Rybník oplotil drátěným pletivem před zloději a byl hlídán porybným. Tento stav trval jenom krátkou dobu. Pletivo kolem rybníka pomalu mizelo, až zůstaly jenom betonové sloupky. Zato koupajících se rychle přibývalo. Průzračná voda lákala ke koupání všechny věkové kategorie z celého okolí. Rybník byl během letních dnů v obležení, že nebylo ani kam si roztáhnout deku.

Čermákův rybník 1941 (archiv V. Kovandy)

Čermákův rybník 1941 (archiv V. Kovandy)

Hoření rybník nebyl ke koupání z hygienických důvodů. Byl napájen z pramenů, ale byla sem také svedená odpadová voda z velkých statků a ta byla, slušně řečeno, velmi nečistá. Ve velkých statcích měly na práci několik desítek párů koní. Pamatuji si, že kočí v letních měsících koně pravidelně po práci v rybníce plavili a čistili. Pro nás děti to byla zajímavá podívaná hlavně proto, že nás nechali na koních se v rybníce svézt. Vody tam bylo tak koňům pod břicho, takže to bylo bezpečné.

Dolení rybník pod hradem si velice dlouho držel slušnou čistotu. Až do poloviny 20. století to byl jediný rybník vhodný ke koupání. A všechny děti ze vsi se naučily v něm plavat ještě po 2. světové válce. Měly jsme nepsaný zákon, že kdo přeplave rybník na šířku, bude pasován na dobrého plavce. Nepamatuji, že by si tento titul některé dítě nechalo ujít. Později byly do rybníka tajně svedeny odpady hlavně z domů pod hradem i povrchová voda z celé obce a z rybníka se stala stoka. Tato voda postupně odtékala i do čistého Čermákova rybníka a koupání v něm začalo zanikat. Smrtící ránu dostaly jenštejnské rybníky za hospodaření JZD, které ve velkém používalo různé chemikálie včetně velice škodlivého DDT. Tato hnojiva a ochranné látky při každém dešti stékaly do rybníka a příroda se s tím nedokázala vypořádat, není všemocná. Postupně znečištění rybníka dosáhlo takového stupně, že se začalo říkat: „Ani svého psa bych v něm nevykoupal.“ Je to smutný závěr našeho vyprávění. Vždyť každý, kdo by se chtěl slušně vykoupat a zaplavat si, je nucen jet autem do pískovcových jezer za Starou Boleslaví. Vykoupání s parkování auta vyjde rodinu s dvěma dětmi na víc než 200 Kč. Proto kolem rodinných domků přibývají zahradní bazénky.

A jenštejnské rybníky, které mají stále méně přítokové a pramenité vody, nezachrání ani zázrak. Z Doleního rybníka bylo před několika lety vyvezeno více než 4,5 tisíce kubíků bahna. Dostal částečně nové hráze. Koupat se v něm stejně nadá. Smutné je, že hlavním znečišťovatelem je sám člověk.

Václav Kovanda, kronikář obce


2. 6. 2014 Zobrazit méně

Stránka